Umělecké fotografie na monitoru

Radomíre, účastníte se mnoha soutěží. Z jakého důvodu?
Dříve v tom byla velká ctižádost. Dnes už pro mě úspěch není tak důležitý. Ale soutěže mají dobrý marketingový efekt. A to je důležité, pokud se věnujete fotografování přírody na plný úvazek.

Jste stálicí na mezinárodní soutěžní scéně už nespočet let. Máte nějaké tipy, jak být v soutěžích úspěšný?
Především si musíte od svým snímkům vytvořit dostatečný odstup. Zpravidla nikdo netuší, čím jste museli projít, abyste snímek získali. Nikdo nezná okolnosti, a proto je nikdo nemůže zohlednit. V soutěžích se nepočítá nic z toho, čím jsou snímky pro fotografa často výjimečné. Snímek musí fungovat sám o sobě a bez kontextu. Musíte se vzdát některých svých oblíbených snímků. Pak je také důležité, jak porota fotografie hodnotí. Pokud se jedná o online porotu, ve které každý porotce hodnotí sám za sebe, mají větší šanci mainstreamovější snímky. Fotografie, která získá přiměřeně dobré hodnocení od všech porotců, má větší šanci na úspěch než fotografie, která od některých porotců získá extrémně vysoké hodnocení a od jiných velmi nízké. Pokud však porota vede dialog, diskutuje a někdy se i hádá, mají šanci i neobvyklejší, polarizující snímky.

Soutěž Wildlife Photographer of the Year (zkráceně WPY) je soutěž, která vám na seznamu chyběla. To se právě změnilo.
Ano, to mě opravdu potěšilo. Nevyhrál jsem žádnou kategorii, ale soutěž stejně funguje jinak: v každé kategorii je jeden vítězný snímek a několik snímků, které jsou "Highly Commended" (doporučení poroty, pozn. red.). Vzhledem k tomu, že do soutěže bylo přihlášeno téměř 50 000 fotografií, je to velký úspěch. A samozřejmě je skvělé být součástí výstavy v Přírodovědném muzeu v Londýně.

Vaše vítězná fotografie zobrazuje poměrně klidnou lesní scénu. Jak byl snímek pořízen?
Snímek byl oceněn v kategorii "Rostliny a houby" a zobrazuje borový les na toskánském pobřeží. Blízkost moře je také důvodem zvláštní světelné nálady, díky níž je snímek tak výjimečný. Pozadí se vyznačuje chladnou světelnou náladou, zatímco popředí je zalito teplým světlem. Ocenění mě těší zejména proto, že moje vizuální pojetí je pro tuto soutěž poněkud neobvyklé.

Jak jste na to přišel a jak byste tedy popsal svůj styl?
Ve WPY mají dokumentární fotografie největší šanci na úspěch. Moje snímky bývají příliš abstraktní, příliš umělecké. A o mém stylu: Myslím, že mé snímky charakterizuje zvláštní světlo. Mám také rád protisvětlo. Často fotím z nízkých úhlů a pracuji s dlouhými ohniskovými vzdálenostmi a otevřenou clonou.

Nyní snímek z Toskánska téměř vyznačuje hranici vašeho obvyklého akčního rádiusu. Jak můžete být úspěšný jako fotograf divoké přírody, když pracujete převážně v Německu a sousedních zemích? Nepostrádá to "exotičnost"?
Právě naopak. Dříve jsem mnohem více cestoval do zahraničí. Ale čím déle pracuji jako fotograf přírody, tím menší je můj akční rádius. Pokud ke svým projektům a tématům přistupujete strategicky a s profesionálními standardy, musíte se prostě často vracet, abyste dosáhli vynikajících výsledků. Exotika je vždy v oku pozorovatele. Pro fotografy z Afriky je exotikou sněžná sova, pro nás ve střední Evropě klokan. Od toho se musíte oprostit. Během pandemie bylo mé regionální zaměření skutečným štěstím. I přes omezení cestování jsem mohl nějak pokračovat. Tehdy mi pomohla náhoda: v únoru 2020, krátce před první vlnou, vyšla moje kniha Naturfotografie vor der eigenen Haustür. Náhodou to bylo správné téma ve správný čas. Ale i teď, když byla všechna cestovní omezení zrušena, stále věřím, že nemusíte cestovat na druhý konec světa, abyste pořídili působivé fotografie divoké přírody.

Jaké je podle vás tajemství úspěchu při fotografování divokých zvířat?
Blízkost! Blízkost a znalosti. Abyste mohli pořídit dobré snímky, musíte se ke zvířatům dostat dostatečně blízko. A k tomu musíte vědět, jak a kde zvířata najít, jak se chovají. A pak samozřejmě, jako vždy při fotografování, potřebujete speciální světlo.

Povězme mi něco o vašem vybavení: Co vám v posledních letech usnadnilo práci?
Bezpochyby: foto technika! Ta v posledních letech udělala další obrovský skok. Současné bezzrcadlovky, jako je můj Canon EOS R5, a moderní objektivy výrazně snížily množství odpadu. Například automatické zaostřování na zvířecí oko nyní umožňuje pořizovat snímky, které byly před několika lety možné jen s obrovským odpadem. A obrovský rozdíl je také v hmotnosti, zejména u dlouhých ohniskových vzdáleností. Fotografování přírody je stále často bitvou vybavení. Proto je velmi vítané, když můžete do hor tahat o pár kilo méně. Hlavním důvodem je však to, že objektivy, jako je Canon RF 2,8/400, které váží méně než tři kilogramy, lze nyní bez problémů používat z ruky. Kombinace bleskurychlého automatického ostření, nízké hmotnosti a stabilizátorů integrovaných do objektivů a/nebo fotoaparátů znamená, že nyní můžete pořizovat ostré, nerozmazané snímky s rychlostí závěrky, která byla ještě před několika lety považována za zcela nemyslitelnou. Osobně se mi také líbí elektronický hledáček. Při pořizování makrosnímků je skvělé, když si můžete snímek před pořízením přiblížit a zároveň se dívat do hledáčku.

Pořízením snímku práce fotografa nekončí. Dále je nutné fotky prohlédnout a upravit. Jakou roli hraje ve vašem zpracování obrazu hardware?
Čas od času měním hardware počítače. Někdy používám Windows, jindy Apple. V zásadě oba systémy dělají to, co mají, a rozdíly jsou malé. Středobodem mé digitální temné komory jsou monitory. Jsou to monitory, které mi umožňují vidět mé snímky korektně. A musím se stoprocentně spolehnout na to, že se mi na monitoru zobrazí požadovaný soubor s obrázkem ve správných barvách. Už několik měsíců používám ColorEdge CG2700X od společnosti EIZO.

Ambasadorem EIZO ColorEdge jste od roku 2015.
Ano, je to tak. Byl jsem jedním z prvních ambasadorů a jsem hrdý na to, že jím jsem dodnes. Uživatelem produktů EIZO jsem však již 18 let. Vždy se snažím používat ten nejlepší, nejvhodnější nástroj pro svou práci, a právě proto jsem skončil u monitorů EIZO.

Jak podle vás vypadá vhodný monitor pro fotografy?
Jak jsem řekl: musí být především přesný. Musím se prostě spolehnout na to, že mi monitor zobrazí naprosto přesný obraz obrazového souboru. To může znít banálně, ale není to nic samozřejmého. Podle mého názoru musí mít monitor homogenní zobrazení. A aby bylo možné využít barevný prostor mých fotoaparátů, musí být monitor schopen zobrazit i velké barevné prostory, jako je AdobeRGB. Monitor nesmí vymýšlet žádné obrazové chyby, které v souboru ani nejsou. To se často stává při provádění softwarové kalibrace. Monitor se sice zpřesní, ale hrozí riziko obrazových chyb. Proto by monitory pro fotografy měly být hardwarově kalibrovatelné.

Proč jste si nakonec vybral monitor EIZO ColorEdge CG2700X?
Monitor CG2700X v sobě spojuje všechny výhody mých předchozích monitorů. Dosud jsem používal 4K monitor ColorEdge CG248 a CS2740. Jeden z nich je 24palcový monitor CG, takže patří do špičkové řady s vestavěným kalibračním senzorem. Věc, kterou opravdu oceňuji. CS2740 je 27palcový monitor z řady CS. Koupil jsem ho především proto, abych zajistil přesné zobrazení obrazu pro sebe a účastníky mých workshopů. Model CG2700X kombinuje to nejlepší z obou modelů: 27palcovou velikost, rozlišení 4K a vestavěný kalibrační senzor. A pak je také připojení modelu CG2700X velmi praktické: jednoduše připojím svůj MacBook Pro k monitoru kabelem USB-C a všechny funkce jsou propojeny. Můj MacBook se nabíjí výkonem až 94 W, mohu používat USB rozbočovač a monitor má dokonce připojení k síti LAN, které můj MacBook už nemá. Což je při práci opravdu velmi praktické.

Vypadá to, že ještě nějakou dobu zůstanete věrný značce EIZO?
Rád, protože podle mého názoru jsou monitory EIZO stále nejlepší na trhu.