Je pro vás při focení důležitá i fototechnika, se kterou pracujete? A co při postprodukci nebo při prohlížení fotek? Nejspíš se vám už také stalo, že fotka vypadala při zobrazení na monitoru jinak, než jak jste si ji pamatovali z focení.
Mé dojmy z práce s fotografickým monitorem CS2731
Určitě to ale nezávisí jen na tom, jakou fototechniku používáte nebo na vašich dovednostech fotografa. K tomu, abychom se mohli kochat krásnými fotografiemi nejen my při jejich zpracování, ale také naši klienti ve výsledné podobě, je potřeba ještě jedna zásadní věc. Dobrý monitor. Nemyslím jen monitor, který nebliká; monitor, ze kterého vás nebolí oči, ani pokud u něj trávíte více času; monitor, který dá se polohovat, přivrtat na zeď… Z vlastní zkušenosti mám na mysli monitor určený přímo pro fotografy.
Kancelářský monitor nestačí
Původně jsem vycházela z uživatelského pocitu, že mám doma dobrý kancelářský monitor, který se za celou dobu používání neporouchal, barvy se stále zobrazují věrně (stačí jednou ročně pozvat kamaráda s kalibrační sondou), a nový tedy nepotřebuji.
Proč bych si vůbec měla chtít pořídit nový monitor, když ten původní je vlastně ještě pořád skvělý? To je ta klíčová otázka. A budu ho vůbec umět propojit, nainstalovat? Seřídit? Ovládat? Patřím totiž mezi skupinu lidí, kteří téměř nikdy nečtou návody. Pokud chce něco se mnou bydlet, musí to být dostatečně intuitivní.
Odpověď mi přinesla až společnost EIZO, která mi umožnila takový monitor pro fotografy otestovat. Tedy skutečný fotografický monitor z produktové řady ColorEdge, která je určena přímo pro zpracování fotografií nebo videa, konkrétně 27palcový monitor CS2731.
Rychlé uvedení monitoru do provozu
První věc, které si všimnete, je váha, protože se s krabicí s monitorem pronesete o něco více než je obvyklé u běžných kancelářských monitorů. Po vybalení z krabice vás zaujme i robustní rám monitoru, který samotný monitor chrání při manipulaci, než přenesete monitor z krabice na stůl.
Potom už jen stačí připojit monitor pomocí HDMI a USB kabelu k počítači nebo notebooku. Proč dva kabely? Protože HDMI slouží jako zobrazovací kabel, kdežto USB kabel slouží pro neustálou aktualizaci profilu monitoru. Ano, pochopili jste správně. Tenhle monitor sám generuje a automaticky nastavuje své profily pro fotografické editory – právě v tom je tenhle monitor jedinečný (podle zvoleného obrazového režimu, takže si je už nemusíte vytvářet sami kalibrováním monitoru pomocí kalibrační sondy). To je to, co chcete. Upravovat fotky, a ne se učit, jak kalibrovat monitor.
Jakmile máte monitor na stole a propojený s vaším počítačem pomocí videokabelu a USB kabelu, případně pomocí USB-C kabelu (pokud to Váš počítač umožňuje), máte vyhráno.
Chytrý software ColorNavigator 7
Nyní si do počítače nebo notebooku stáhnete ColorNavigator 7 určený pro vámi používaný operační systém. Nainstalujete ho a zbytek vlastně udělá tenhle chytrý software za vás. Na té samé stránce si můžete stáhnout i češtinu v záložce uživatelské předvolby a jazyk jednoduše přidat. Stejně snadno jako např. nové presety do Lightoomu.
Kromě skutečně intuitivního a srozumitelného ovládání monitoru vám software ColorNavigator 7 sám od sebe nabízí několik profilů zobrazení. Výchozí, který se nabízí automaticky, má největší barevný rozsah. Dalšími profily zobrazení jsou Adobe RGB a sRGB. Jaký profil vybrat? Vždy ten, který popisuje větší barevný rozsah, než v jakém fotíte, takže nejlépe hned ten první výchozí („Custom“).
Následným a posledním krokem je kontrola nastavení barevného profilu popisujícího barevný rozsah pracovního rozsahu fotoeditoru. Vlastně, jen ve Photoshopu, protože drtivá většina fotografických editorů pracuje s pevně nastaveným barevným pracovním rozsahem – obvykle ProPhoto RGB (takže se vám v nich nemůže stát, že byste nastavení omylem změnili).
V záložce Úpravy si v rozbalovacím menu zvolíte Nastavení barev a tam si ověříte, že máte Pracovní prostor RGB editoru Photoshop nastavený tak, aby odpovídal některému z fotografických standardů a jeho barevný rozsah byl větší nebo roven barevnému rozsahu vašich fotografií. Fotíte-li např. dle standardu sRGB, pak by měl být pracovní prostor editoru také alespoň sRGB nebo větší, např. Adobe RGB. Ve Photoshopu platí, že profil pracovního prostoru editoru by neměl být roven (nastaven) profilu monitoru, jinak by byly automaticky vypnuté „Zásady správy barev“ a tím také celá správa barev (čtení profilu monitoru).
Pokud fotíte do JPG, pravděpodobně fotíte s profilem sRGB. Pokud fotíte do formátu RAW, pak zvolte v editoru režim Profoto RGB, protože tím zaručíte, že uvidíte zobrazena všechna dostupná data v maximálním barevném rozsahu. Teprve teď se můžete začít kochat nebo se pustit do úpravy fotografií, neboť nyní máte jistotu, že je uvidíte vždy správně.
A teď to kouzlo!
Všimněte si, že když si otevřete fotku ve fotoeditoru a předtím v ColorNavigatoru 7 zvolíte nejvyšší výchozí nastavení („Custom“ = něco mezi DCI-P3 a ProPhoto RGB), můžete ve svých RAWech najednou objevit syté barevné tóny, které vám dříve zůstávaly skryty. Je to proto, protože se barevný rozsah monitoru zvětšil.
Můžete si dokonce vytvořit i vlastní barevný profil už jen tím, že posunete bílý bod, který je defaultně nastavený na teplotu 6500 K, ale lze ho snadno modifikovat podle barevné teploty okolního světla, což je důležité např. při sladění tisku s monitorem.
Co ovšem využije určitě téměř každý, je přizpůsobení jasu monitoru okolním světelným podmínkám. Upravená hodnota jasu se opět zapíše do příslušného profilu, který odpovídá právě zvolenému obrazovému režimu. To je hodně šikovná vychytávka, která se hodí.
Úplně první věc, které si na fotce všimnete, je skutečně vysoká schopnost rozlišit od sebe i velmi blízké barevné odstíny. Vidíte každý barevný přechod, což oceníte především při úpravách během frekvenční separace při práci ve vrstvě barev. Pokud při úpravách používáte jakoukoli formu barevného stínování, teprve teď uvidíte všechno, co potřebujete vidět na první pohled už v barevné verzi. Třeba i barevné nesrovnalosti nebo fleky, kterých si můžete všimnout zpravidla až při kontrole fotografie ve stupních šedi. Takže nejen, že vidíte fotografie konečně správně a do všech barevných detailů, ale také vám správné zobrazení šetří čas při úpravě fotografie. Podstatně.
Dalším benefitem je o poznání přesnější zobrazení při maskování. Když potřebujete nějakou část fotografie ručně vymaskovat, prakticky se vám nestane, že byste něco přehlédli. Je jedno, jestli pracujete ve velkém detailu nebo ne. Funguje to, protože díky přesnému zobrazení vidíte všechny detaily kresby, které potřebujete.
Investice, která se vyplatí
A teď k samotné ceně tohoto monitoru. Na začátku se pořizovací cena, která se pohybuje lehce nad hranicí 30 tisíc, může zdát poněkud vyšší. Když ale vezmete v úvahu, že si fotograf koupí tělo fotoaparátu v průměru za 40-60 tisíc, k tomu objektivy v ceně minimálně 20-30 tisíc, nějaký ten základní monitor do kanceláře stojí kolem 3 tisíc, je otázkou, proč jsme ochotni za základní fototechniku utratit odpovídající částku, ale rozhodneme se šetřit na tom, co je naprosto zásadní pro správné zobrazení a zpracování fotografie?
Kalibrace běžných kancelářských monitorů je poměrně komplikovaná, a navíc zde hraje obrovskou roli jejich poměrně malá stabilita nastavených obrazových parametrů.
Když si budete chtít koupit „běžný“ kalibrovatelný fotografický monitor, je potřeba počítat s tím, že téměř každý současný fotografický editor (Zoner Studio, Adobe PS/LR, Affinity Photo, atd.) bude pro správné barevné zobrazení fotografií potřebovat znát profil monitoru a ten je třeba obvykle nějak vyrobit – nejjednodušeji tak, že monitor prostě zkalibrujete.
Na druhé straně máte možnost koupit si monitor, kde všechny tyhle nepříjemnosti odpadají.
Firma EIZO své fotografické monitory nejen kalibruje, ale navíc všechny profily monitoru – jako výsledky kalibrace – rovnou ukládá do paměti svých monitorů, takže kalibrace za účelem vytváření profilů monitoru pro fotografické editory po vybalení z krabice odpadá.
Jediné, na co je třeba myslet z hlediska monitoru je tedy nechat jej občas „překontrolovat“ a v případě změny nastavených obrazových parametrů jej nechat buď překalibrovat nebo parametry vizuálně ručně doladit. U parametrově poměrně stabilních fotografických monitorů je to však při běžném používání (v amatérské praxi do 50 hod./měs.) záležitost zhruba 1x za rok až dva roky. A navíc – kontrolu obrazových parametrů monitoru by měl čas od času provádět každý, kdo zamýšlí upravovat své fotky. Nejde tedy o něco, co by u kancelářských monitorů odpadalo a u fotografických monitorů znamenalo jakousi „práci navíc“.
Sečteno a podtrženo
Pokud se rozhodnete investovat do lepší nebo dokonce špičkové fototechniky, rozhodně se vyplatí investovat i do kvalitního zobrazení, stejně jako tisknout fotografie na kvalitní papír a na tiskárně s odpovídajícím, tedy dostatečně velikým barevným rozsahem. Jedině tak to dává smysl, protože tak uvidíte své fotky vždy správně. Bonusem vám bude jak spokojenost klientů, kteří se k vám budou pro krásné fotky rádi vracet, tak prakticky nulová starost o samotný monitor.
Vlastně nezáleží na tom, jestli fotíte pro klienty nebo jen tak pro sebe, protože vám ta radost z pěkných fotek vydrží napořád. Nestane se totiž, že by se vám nějaká vaše oblíbená fotografie zalíbila, ale s výměnou monitoru by „ztratila na kráse“.
Proto je model ColorEdge CS2731 skvělý monitor s notnou dávkou technického i uživatelského luxusu za velmi dostupnou cenu, navíc se standardní pětiletou zárukou.
Proto ten pocit, jako kdyby vám někdo ušil boty na míru, do kterých stačí jen vklouznout, zavázat si tkaničky a vyrazit do světa.
